Plujeme na obrovské lodi, které velí Khogrot Plamená pěst. Brázdíme temné vody bezzemí a neustále válčíme s jinými démony, ďábly a posluhovači nečistých sil. Jsme otroci/válečníci temného pána.

Zatím se neznáme, ale začínáme se rozpomínat. Malého vzteklouna jsem kdysi znal jako Daariela, Bystrozora jako Hala. Mě zde říkají Zuřivec. Kdo ví proč….

Výsadkové lodi jsou akorát vystřeleny směrem k pobřeží. Na něm za hordami nepřátel čeká Orcus, věčný nepřítel našeho velitele. A to je i jeho cíl…

Vyrážíme do boje!

Orcus, Princ nemrtvých

Začínají nám problikávat vzpomínky z minulého života. Uvědomujeme si, že se známe. Mnozí naši spolubojovníci si zachovávají formu z minulých životů, jiní se roztékají a jejich rysy se stírají. Mění se do děsivých bytostí, jen vzdáleně připomínající lidi, kterými kdysi byli.

Daariel sejmul šípem prvního nepřítele. Útočí na nás ptačí démoni. Hal do nich střílí. Z nebe se skrz záři snáší další spolubojovník.

Zuřím. A zabíjím. Nejprve jednoho nižších démonů, pak velkého chapadelníka. Daariel padá pod fireballem a ranami démona. Hal také.

Já cítím bodavou bolest v páteři. Padám na zem…. Zatím neumíráme, jsme v agónii před smrtí…

Přichází „chlapík z nebe“. „Vyžádala si vás Paní Bolesti, leč přišel jsem pozdě…Snad příště.“

Rozpomínáme se na další věci. Řeka, po které plujeme, je Styx…

Náš pán nás vyléčil, abychom byli připraveni do dalších bitev.

Jsme v Avernusu (známém jako Velká pustina. Jedná se o první vrstvu pekla – existuje až devět vrstev – nekonečně velikých). Avernus je obývaný ĎÁBLY.

Abyss je obývaný démony, má nekonečně vrstev. (asi omezeně velikých). Styx je kosmickým pojidlem mezi světy – proto se můžeme dostávat na bojiště s démony.

Chlapík, který nás přišel zachránit, měl na sobě oblečení / hadry – působí na nás archaicky, starodávně, město Zarangatara (divné, proč z toho města?)

Lehce se nám začali vybavovat vzpomínky.

Kapitán Xatos: „Připravte se na bitvu!“ Jsme v Avernusu a bráníme se nájezdu démonů.

Plavba na řece Styx

Vzpomínáme: Řeka Styx je pojítkem mezi všemi (!) světy – možnost dostat se odsud pryč☺ V řece můžeš přijít o vzpomínky, na druhou stranu existují démoni, kteří mohou ty vzpomínky nasát…

Bráníme naše pobřeží proti nájezdníkům. Hrnou se na nás, válčíme, já zuřím, Daariel střílí z luku, stejně tak Hal. Jde k nám chlapík z nebe, ale náš kapitán ho zabíjí. Asi nás chce dostat pryč, ale kapitán to nepovolí. Zabíjíme, ale možná to je málo…

Umíráme. „Držte lajnu! Držte! Orcusovi se sice podařilo uniknout z Abyssu, ale Demogorgonovi (ten, který velí útoku) natrhnem prdel ☺“

/opustit Abyss je pro démonlordy nejvyšší meta, jiní démonlordi útočí dál/

S Daarielem a Halem se domlouváme, že musíme být trochu mimo hlavní dění, abychom vyslechli chlapíka z nebes. Aby ho náš kapitán nestihl zapudit.

Jsme v temnějším místě, se zelenou oblohou, cítíme pach rtutě. Je to druhá vrstva pekla (Dis). Avernus je nekonečná pustina plná létajících fireballů. V Disu se nachází největší pekelné město (taky Dis). Opět, nezměrně velké. Jsme před městem. Má velké hradby z černého kamene a černého, jedovatého kovu. My jsme na předsunuté hlídce.

V Avernusu musíme získat klíč v jámě Zansatese. V Pohoří zmaru pak musíme najít portál u Salmaka.

Krush, náš známý hmyzák z života: „Ale jak se můžou dostat z pekla šéfe, vždyť jsou to jenom duše?“

„Můžete se odsud dostat pouze jako smrtelníci.“

Načež nám vpálil do kůže střep Argory, čímž jsme bolestivě získali opět svou smrtelnost. Divný pocit. Opustili jsme pozice a teleportovali jsme se k městu Dis. Tam má být brána, kterou se dostaneme pryč. Snad nás nechytí.

Argorou jdeme k bráně (kolem jí hlídají nějaký velký strážci). Co bude dál, se neodvažujeme ani předjímat….

-- Thargard Thennorson

Hlášky

„Nedal bys ani první herofázy.“ (vzhledem k množství vypitého alkoholu).

Šuky: „Malabare, pojď mi polochtat trochu to moje božství.“

Doplnění smlouvy s Korgothem (jako hráči)

Povinnost: „V případě poražení Orcuse budeme vyvázáni ze smlouvy.“ Trest: „100 let v jámách temnoty.“